Chlap chlapovi

Věc: znásilnění, Místo: svatba kamaráda

Sešli se přátelé a příbuzní kamaráda na pronajatém statku, aby se účastnili svatebního obřadu a následné oslavy dvou lidí, co po dlouhé době do toho praštili. Veselilo a pilo se. Když už jsem byl dost unavený alkoholem, šel jsem spát. Manželku jsem ještě nechal na tanečním parketu. Co by se jí mohlo stát? Jsou tu jen lidé, které znám nebo znají svatebčané. Statek pronajatý jen na tuto akci, uzavřená společnost. 

Najít pokoj byl trošku oříšek, protože se nacházel na dlouhé chodbě s více pokoji a všechny dveře byly stejné. Odemknul jsem si, svlékl se a fláknul sebou do postele.

Po nějaké době, nevím, neorientoval jsem se v čase, mě probudí nepříjemný pocit v rozkroku.

Na posteli někdo sedí, snaží se mi "masírovat" varlata, stahuje mi předkožku. To je hodně nepříjemné, když není erekce. Hladí mě po zadku, ležím totiž na boku. Úplně první myšlenka byla, že se manželka zbláznila a o něco se pokouší. Nikdy předtím něco takového nedělala, jsme spolu (v té době) 8 let manželé plus 7 let předtím jako partneři.

Osoba byla dost důrazná a nevybíravá, bolest varlat, penisu i řitního otvoru mě seznamuje s realitou víc a víc. Jeho ostré nehty, funění medvěda, důraz na svůj cíl... On u toho masturbuje, stále se dobývá na mé genitálie a plácá a hladí mě po zadku a řitním otvoru.

Když jsem zjistil, že to není sen, začal jsem šeptat manželky jméno a ať toho nechá. Nepomohlo. Stále měl svůj cíl před sebou. Pokusil jsem se otočit na břicho, aby toho nechal, nenechal. Svou ruku mi strčil mezi nohy a promačkával varlata, přitom mi poškrábal břicho. Pak teda čelem ke stěně, opět jsem se mu nastavil jak dort k nakousnutí. Vzal si a utekl.

Proč jsem se nebránil? Proč jsem mu jednu nenakouřil? Vždyť jsem kus chlapa, 187cm a 105kg přeci jen by mohlo být na mé straně. Každý chlapák by to přeci udělal. Nic takového by si nenechal líbit. Neudělal jsem nic, protože jsem měl strach jako nikdy. Já se tak hrozně bál, strachem jsem byl úplně konsternovaný, vypnutý. Čekal jsem až skončí, na víc jsem se nezmohl. Možná i šok z překvapení, co se to vlastně děje.

Těsně "po" jsem nevěřil, že se něco stalo. Okamžitá sprcha, stejně jsem ho neumyl. Zamknutí na pokoji, manželku jsem nechtěl pustit. Ráno jsme se sbalili a jeli pryč.

Dodnes nevím komu "poděkovat". Byl to jeden z hostů. Všichni hosté tam byly v páru - manželství nebo partneři, někteří již s dětmi. Takže minimálně jedna žena v ČR má doma latentního homosexuálního násilníka. Díky tmě, ve které se vše událo, nedokáži na nikdo ukázat. Můžu mít jenom podezření. Ale na co nezapomenu, to je jeho vůně. Vinu necítím, on je ten hajzl. On si přišel vzít, ukrást, co není jeho a nikoho se neptal.

Pomohla rodina, manželka a pomohlo mluvení.