Zážitky od Jitky

Průřez zážitky, kterými si Jitka musela v životě projít.

Už jako školou povinná holka jsem se opakovaně setkávala s nevhodným chováním se sexuálním podtextem.

Jednou mě cestou ze školy v přeplněné tramvaji osahával o dost starší kluk. Vystoupil na stejné zastávce, nalepil se na mne a chtěl navázat hovor. Neodpovídala jsem mu, šla rychlým krokem, ale strašně jsem se bála jít rovnou domů. Byl hned za mnou a já se bála, že by šel do domu za mnou a něco mi udělal. Zaběhla jsem tedy do samoobsluhy blízko našeho domu. Vzala jsem si do ruky nějakou sladkou tyčinku a šla s ní k pokladně. On byl stále za mnou a pořád do mne něco hučel. U pokladny se nabídl, že mi tu tyčinku koupí. Toho jsem se chytla. Nechala jsem tyčku ležet na pásu u pokladny, a když ji platil, utekla jsem domů. Doma jsem opatrně za záclonou vykukovala ven. Dotyčného kluka už jsem nikde neviděla, přesto mi trvalo ještě dlouho, než jsem se odvážila jít vyvenčit psa.

Osahávání v přeplněné MHD jsem zažila vícekrát.

Opakovaně jsem zažila i to, že na mne nějaký muž nebo starší chlapec pískal a měl směrem ke mně nevhodné, rádoby pochvalné řeči. Bylo to ponižující.

Jednou jsem si hrála v pokoji na půdě naší chaty. Přišel za mnou o několik let starší náctiletý bratranec. Povalil mě na postel. Držel mně za ruce na zádech. Oblečený na mně ležel a ptal se, zda si myslím, že by mi "ho tam" takhle strkal správně. Byla jsem malá a vyděšená. Význam jeho slov mi však došel až o několik let později.

I později, jako náctiletá a v rané dospělosti, jsem se nadále setkávala se sexualizovaným a nadřazeným jednáním.

Když jsem se jedné noci vracela domů, oslovil mě na ulici cizí muž. Ptal se, zda si nechci přivydělat. Zrychlila jsem, abych byla co nejdříve od něj pryč. Přesto za mnou ještě zavolal, že mu stačí, když mu ho za stovku vykouřím. Utekla jsem.

V době studia na VŠ jsme šly s kamarádkou v noci po ulici. Za námi se šoural bezdomovec. Zpozorněly jsme. Než jsme se ale stihly šeptem domluvit, co uděláme, muž na kamarádku zezadu skočil a začal ji osahávat na prsou.

Přes ulici byla policejní stanice. Volala jsem o pomoc, zatímco kamarádka se snažila vykroutit z mužova sevření. Volání o pomoc zůstalo bez efektu. Nikdo mě neslyšel. Kamarádce se v souboji podařilo bezdomovci vytrhnout z rukou tašku - patrně s jeho veškerým majetkem. V tu chvíli kamarádku pustil a nešťastně ji pozoroval. Přestala jsem tedy křičet a začala muži vyhrožovat, že pokud okamžitě nezmizí, na policii doběhnu a přivolám pomoc. Lekl se, ale v tu chvíli už mu kamarádka vracela jeho tašku. Nejspíš se jí ho zželelo. Pak muž naštěstí už konečně utekl. Nevím, jak na tom byla kamarádka, ale já se pak ještě dlouho bála po nocích chodit po ulici, a to i při venčení psa.

Jely jsme se sestřenkou na výlet na kolech a rozhodly se přespat na chalupě u kamarádů z party. V noci se popíjelo a jeden z opilých kamarádů prohlásil, že už má svého panictví dost. Chytl mě a držel, jako by mě chtěl znásilnit. Druhý kamarád mu pomáhal mě držet. První mezitím dál vedl silácké řeči a rozepínal si kalhoty.

Marně jsem se snažila vykroutit. Měla jsem strach. Vůbec jsem nevěděla, jak moc vážně to myslí. Bylo tam ještě pár dalších lidí včetně mého bratra. Nikdo se mi nesnažil pomoci. Všichni se jen pobaveně dívali, jak to bude pokračovat. Nakonec mě kluci pustili. Ale já měla pocit, že to trvalo velmi dlouho a opravdu jsem se bála. Když jsme se k události ráno vrátili, tak se mi kamarád omluvil. Prý to byla jen sranda a myslel, že je to jasné. No nebylo! I sestřenka přiznala, že si byla hodně nejistá a že nevěděla, co má dělat.

Ani v manželství jsem nebyla uchráněna nadřazenému chování.

Opakovaně jsem od muže poslouchala výtky, že nejsem normální / zdravá, když nechci sex tak často jako on, a že lidi v našem věku mají sex každý den a ne jen 1-2× do týdne.

Mnohokrát jsem přetrpěla sex, na který jsem neměla chuť, jen abych nemusela poslouchat, jak špatná jsem. Případně i proto, aby muž nebyl naštvaný a bylo doma alespoň trochu dýchatelno.

Muž dělal kariéru, zatímco já se starala o naše 3 děti, z toho o jedno s kombinovaným postižením. Kvůli náročné péči o dítě s postižením a chronickými záněty horních cest dýchacích jsem nejprve ztratila kontakt s kamarádkami (nikdo nás s rýmou a kašlem na návštěvu nechtěl) a následně i možnost vrátit se do běžného zaměstnání. Muž mě však obviňoval, že jsem jen líná a práci si najít nechci.

S mužem jsme se hádali minimálně a po hádkách oba rychle vychladli. Když už ale na hádku došlo, tak muž byl velmi vzteklý a bouchal do věcí pěstí. Vztah už dlouho nefungoval a já s mužem zůstávala jen kvůli finanční závislosti a strachu, že po našem rozchodu opustí děti a já je sama neuživím. V době, kdy jsme se hádali kvůli našemu rozchodu (našla jsem si jiný vztah), na mne muž řval tak vzteklý, že jsem se bála, že mě fyzicky napadne a ublíží mi. Muž měl velkou fyzickou převahu a tím, že mi "snad jednu natáhne", mi i vyhrožoval. K napadení nakonec nedošlo, ale strach jsem měla velký. Když jsme to později probírali u psychologa, muž vůbec nechápal, proč jsem se něčeho takového bála. Nebyl si vědom toho, že by mi kdy chtěl ublížit.