Zničil mi 30 let života!

Tento příběh je o 50 leté Janě, která zažila domácí násilí.

Jana se vdala velmi mladá, už v 17 letech. Honza byl její první a obrovská láska.

Krátce po svatbě se však postupně začala formovat a projevovat jeho povaha. Začalo to nenápadně, když Janu pomalu izoloval od jejích rodičů. S oblibou také slovně urážel jejího staršího bratra. Všichni pro něj byli neschopní pitomci. Nikdo nebyl dost dobrý.

Zhruba v 25 letech Jana přestala chodit do práce. Honza si to nepřál. Řekl, že je oba uživí. Důvod však tkvěl primárně v tom, aby se Jana zcela odřízla od společnosti a od financí.

V té době Honzovi sem tam ujely nervy a Janu uhodil. Tu to byla facka, tu šťouchnutí. Začal na ni být i slovně hrubý. Urážel ji, ponižoval.

Začátkem nového tisíciletí bylo povinné začít vyplácet výplaty na bankovní účty. Honza tedy nechal zřídit bankovní účet na své jméno. Byl taky jediný, kdo k tomuto účtu měl přístup a dispoziční práva.

V roce 2005 přišla Honzovi první exekuce za nezaplacené zdravotní pojištění. Po přečtení obsílky se tak rozčílil, že Janu uhodil tak, že ji zlomil nos. U toho na ni křičel a sprostě ji urážel. Jana se rozhodla, že takto žít nemůže a od manžela utekla. Pár dní se schovávala u své kamarádky, ale manžel před její matkou sehrál nervové zhroucení, včetně ošetření na pohotovosti. Nechápal, proč ho Jana opustila. Psychickým nátlakem i za pomoci nic netušící matky Jany přiměl manželku, aby se k němu vrátila.

Honzovi najednou přestalo stačit, že chodí do práce pouze on, a tak svolil, aby se manželka vrátila do zaměstnání. Jana si sehnala místo v nedaleké fabrice. To ale Honza nevydržel, a tak si zařídil práci na stejné sekci a při stejných směnách, aby měl Janu pod dohledem. S oblibou ji tak peskoval i v práci. Výplata Jany chodila na "společný" Honzův účet.

Byl to právě Honza, kdo rozhodoval o tom, za co se můžou peníze utrácet. Pokud Jana mohla jít sama na menší nákup, musela vždy domů donést účtenku a do koruny vyskládat veškeré finance, které ji zbyly. Většinou však jezdili na nákupy společně. Honza rozhodoval i o tom, co si Jana může koupit za oblečení. Kosmetiku používat nesměla. Kadeřníka měli společného a Jana tak musela mít stejný účes jako její manžel.

Násilí a urážky pokračovaly dál. Stupňovalo se to. V roce 2010 Honza Janě zlomil ruku. Poté, co doma asi 3 hodiny brečela bolestí, "slitoval se" a odvezl ji na pohotovost. Zde však do ambulance vstoupil jako první a lékaři podal svou verzi pravdy, jak manželka k úrazu přišla. To byl pro Janu důvod utéct po druhé.

Tentokrát se schovala u známého z práce. Věděla, že k matce jít nemůže, protože tam by ji Honza hned našel. Honza však nelenil a začal Janě vyhrožovat, že pokud se nevrátí zpátky, zabije ji psa. Protože ho milovala jako své vlastní dítě a věřila, že by toho manžel byl schopný, po dvou dnech se vrátila zpátky. Za trest se pak nesměla rozloučit s otcem, který umíral na vážnou nemoc a kterého Jana tak milovala.

Chvíli na to Honza získal invalidní důchod a do práce tak přestal chodit. Jana tak změnila zaměstnání a nastoupila do další fabriky s vidinou vyššího příjmu, aby oba zabezpečila. Od té doby se však Honzovi musela pravidelně hlásit o každé pauze, zřejmě proto, aby o pauzách neměla možnost komunikovat s kýmkoliv dalším a navázat tak nějaký přátelský vztah.

Návštěvy s matkou Jany Honza vyřešil tak, že tchýni vždy na hodinu až dvě přivezl k nim domů, zde byl přítomen všem rozhovorům a následně ji zase odvezl domů. Nedal tak Janě prostor, aby si s matkou mohla o čemkoliv promluvit. Stejně tak byl i přítomen všem Janiným hovorům. Pravidelně ji kontroloval telefon a nechával si i zasílat podrobné výpisy od jejího telefonního operátora, aby věděl, zda nevolala s někým bez jeho vědomí.

Když Janu zbil, nutil ji pak několik hodin sedět na pohovce. Nesměla promluvit. Nesměla brečet. Nesměla se zvednout. Když ji konečně pustil, aby si došla na záchod, musela vykonat potřebu před ním a pod jeho dozorem. Na WC nesměly být dveře.

Celé situace už si začali všímat i sousedé. Nikdo však Janě nepodal pomocnou ruku.

Vše vygradovalo v roce 2020, kdy se Honza naštval a udeřil Janu natolik, že ji přerazil obě čelisti a rozdrtil ji lícní kost. Jana si uvědomila, že může přijít čas, kdy by ji byl schopen i zabít.

Před Honzou tedy předstírala, že jezdí do práce, i když si v práci vzala neschopenku. V "pracovní době" si pak zajistila ošetření, zařídila si vlastní účet, požádala v práci o změnu účtu pro výplatu mzdy. Sehnala si byt, půjčila si v bance, zaplatila kauci, nájem a pořídila základní vybavení do domácnosti. Po práci se vždy vrátila domů a tvářila se, jakoby se nic nedělo. To vše ji zabralo asi 14 dní příprav.

Když bylo vše připravené, odjela jednoho dne do práce a už se nevrátila. Honzovi jen poslala SMSku, že jejich vztah skončil.

Jana se s Honzou rozvedla a bylo zahájeno trestní řízení, které trvalo více jak rok a půl.

Honza se během něj hájil tím, že Jana je lhářka, podvodnice, zlodějka. Že je líná, neschopná, hloupá. Že celý život jen dělala dluhy, které on za ni musel platit.

Veškeré jeho argumenty však byly u soudu rozcupovány.

Jana si z více jak 30 let trvajícího teroru odnesla doživotní psychické následky, trauma, kvůli kterému nemůže spát, má panické ataky, úzkostné stavy, problém s příjmem potravy, stresovou poruchu, fleshbacky...

Honza dostal u soudu 3 roky nepodmíněně a povinnost zaplatit Janě odškodnění 100.000 Kč.